V Opočnici, která měla koncem 19. století téměř tisíc obyvatel, pravděpodobně roku 1898 vznikla mezi mládeží myšlenka na založení samostatné pokrokové knihovny a ochotnického kroužku. Příchodem 21letého učitele Jaroslava Šťastného, který pocházel z Březinky u Poličky, na naší školu roku 1899, dostali ochotníci nadšeného, obětavého a dobrého vedoucího. Pod jeho vedením se začalo hrát divadlo již na lepší úrovni.

Příchod dalšího nového a mladého učitele Rudolfa Matese  v r. 1901, byl velkým přínosem nejen pro ochotníky, ale pro celou Opočnici. Byl vynikajícím malířem a pro Opočnici namaloval 14 obrazů křížové cesty v kostele, obrazy pro školu. Jeho vedení přineslo mezi ochotníky kázeň a zlepšilo i úroveň divadla. Protože sál „U Jiránků“ neměl jeviště, to se muselo půjčovat, snažil se získat prostředky na vlastní jeviště. Za tím účelem byla vypsána sbírka. Za vybrané peníze bylo zakoupeno plátno a učitel Mates vymaloval nejen portály, ale i kulisy a pozadí, a to v několika variantách. Jako les, zámeckou místnost, selskou světnici a náves, která jako jediná se zachovala a visí na stěně v sále hostince U Českého lva.

V roce 1926 se hrály tři hry:  Za cizí hříchy, Potkalo jí štěstí,  Ta naše Máňa.  Pořádán byl ples, a také taneční zábava. Spolek v tomto roce měl 70 členů. Byla snaha zlepšovat vybavení jeviště. Ochotníkům vadilo, že sál U Jiránků neměl stále  jeviště, ale byl zase poměrně prostorný a měl i přísálí, nebo spíš ochoz. Hospoda měla velký lokál a řadu místností. V době kdy se stavěla někdy, koncem osmnáctého století, tak nikoho ani nenapadlo, že by se mohlo nějaké divadlo na vesnici hrát. Od roku 1919 bylo sehráno ochotníky v Opočnici celkem 91 her. Seznam dochovaných názvů her pravděpodobně není úplný a dá se předpokládat, že jich bylo více. Dnes už se nedá zjistit, kolik her bylo sehráno od vzniku ochotnického divadla do roku 1919.

                                                                                                  Autorem textu je pan Otta Věříš.

A jaký byl úkol ochotnického spolku v Opočnici? "Spolek má plnit následující úkol: starost o kulturu, vzdělání a zábavu"  - právě toto vystihuje Opočnické divadélko.  Hrajeme s výše zmíněnými kulisami(nakonec se našly a dochovaly uplně všechny), jsou staré přes 110 let a poslouží i nám. Ochotníkům též chybělo podium, stejně jako nám chybí dnes. Opočnické divadélko - myšlenka minulosti, přítomnosti, ale i budoucnosti.

Ze hry Vesnický mučedník, se zachovala fotografie i se jmény ochotníků, kteří ve hře účinkovali.

(Celou kroniku najdete v el. podobě na www.ouopocnice.cz)