K uvítání jara v Opočnici, nový kus se hrál. Premiéru tu měl Byl jednou jeden král.
Pozvánka prolétla různými médii, Nymburským deníkem i v rádiu mluvili.
Sešli se lidičky z blízka i z dáli, někteří seděli, jiní zas stáli.
Že všichni viděli, se pouze nezdálo, v sále od sponzora nové pódium stálo.
Z Prahy se zástupce sponzora dostavil. Jak se sám pak přiznal, slzičku uronil.
Všem hercům, režii i kouzelné babičce, potleskem děkoval plný sál velice.
Nutno však ocenit zvukařův výkon, za to, že slyšet i vidět nás, může právě on.
Zábava nekončí, rej masek začíná, dav diváků s herci v sále se prolíná.
Odměnou každému kdo oblék se do masek, bylo pak cukrátko či jiný pamlsek.¨